Fragment č. 1

Dig. 25.3.4

Paulus 2 sent.

Necare videtur non tantum is qui partum praefocat, sed et is qui abicit et qui alimonia denegat et is qui publicis locis misericordiae causa exponit, quam ipse non habet.

Překlad: Má se za to, že "zabít" neznamená toliko, že někdo uškrtí plod [rozumí se lidské dítě pozn. P.D.] ,ale i to, že jej odhodí [pohodí] nebo ten, který jemu odepře potravu a ten, který jej položí na veřejných místech z důvodu milosrdenství, kterého se jemu samotnému nedostává.

Otázky:
1. Zaniká moc patera familias okamžikem odhození dítěte?
2. Jaké bude právní postavení odhozeného dítěte? Jsou dvě možnosti:
2a. Status dítěte bude zachován, bude se posuzovat podle postavení otce v době početí, díte pak bude posuzováno jako osoba sui iuris v postavení otce.
2b. Dítě bude posuzováno jako by nemělo otce, tedy bude jeho status posuzován podle postavení matky v době porodu.
Zkuste prosím zvážit, která varianta se Vám více zamlouvá a proč...
3. Jaké bude postavení nalezence?
4. jak podle Vás hodnotí Paulus ono vystavení dítěte na veřejném místě?
5. Domníváte se, že Paulus v tomto případě směšuje ius vitae necisque a ius exponendi (právo odložit dítěte)?

Na místo úvodu

Principium

Považuji za vhodné uvést na počátek svého bloguá uvést počátek, první větu Digest, která vyjadřuje základní pravidlo a komentář této věty z pera významného českého romanisty Josefa Vančury. Snad bude tento text zlatým pravidlem při interpretaci ostatních ustanovení CIC císaře Justiniána.

Dig. 1.1.pr.

Ius est ars aequi et boni.

Překlad: Právo je uměním dobrého a spravedlivého.

"Řád, jež by byl s tímto základním požadavkem v odporu by byl spíše zlořádem než řádem právním. Jsou jisté hranice, určené samým lidským rozumem a vrozeným citem spravedlnosti, jichž musí dbáti každé právo. Není myslitelným právní řád, jež by schvaloval a snad i přikazoval vraždy, loupeže, nemravné ohavnosti, rušení daného slova a obsahoval normy příčící se samé přírodě a dobrým mravům. "

Josef Vančura, Úvod do studia soukromého práva římského, I. díl, Praha 1923, str. 3.