Zápočtový test z římského práva
Plzeň, 24. 4. 2008
Dig. 40.1.6
Alfenus 4 Dig.
Servus pecuniam ob libertatem pactus erat et eam domino dederat: dominus prius quam eum manumitteret, mortuus erat testamentoque liberum esse iusserat et ei peculium suum legaverat.
Překlad: Otrok, který měl pekulium učinil neformální dohodu o tom, že bude svým pánem propuštěn na svobodu a pekulium mu odevzdal. Pán dříve než jej mohl propustit na svobodu zemřel a v testamentu nařídil, aby byl otrok svobodný a odkázal mu pekulium.
Otázky:
1. Je neformální dohoda uzavřená mezi otrokem a jeho pánem platným právním úkonem?
Ne, pactum (neformální dohoda chráněná praetorským právem) není platná, otrok není subjektem práva nemá způsobilost k právním úkonům.
2. Co je to pekulium a jak je to s nabýváním věcí do pekulia?
Pekulium je majetek, který byl otroku svěřen jeho pánem, aby se o něj samostatně staral. Vlastníkem majetku je stále pán, otrok má pouze detenci ke svěřeným věcem a pokud má držbu, drží pro svého pána. Někdy se mohl pán dohodnout, že až otrok vydělá s pomocí pekulia určitou částku, může tuto částku odevzdat a pán propustí otroka na svobodu.
3. Kterým okamžikem nabývá otrok v tomto fragmentu svobodu?
Smrtí pána, to je okamžik účinnosti testamentu.
4. Posuďte pro případ, že by zřízený testament byl neplatný? Měl by otrok nárok na spíše na navrácení pekulia nebo nárok na propuštění na svobodu?
Spíše na svobodu, podle Ulpiána by měl dědic respektovat skutečnost, že otrok vykonal cše, na čem se s zůstavitelem dohodli a proto by mu měl dát svobodu.
Dig. 5.1.67
Ulpianus 6 disp.
Qui se dicit suis nummis redemptum, si hoc probaverit, exinde liber erit ex quo redemptus est, quia constitutio non liberum pronuntiari praecipit, sed restitui ei libertatem iubet. proinde compellendus erit manumittere eum qui se suis nummis redemit. sed et si latitet, exempla senatus consultorum ad fideicommissam libertatem pertinentium debere induci oportet.
Překlad: Kdo tvrdí, že se vykoupil svými penězi, jestliže se mu podaří toto prokázat, bude svobodný od okamžiku, když se vykoupil, neboť císařská konstituce jej neprohlašuje za svobodného, ale přikazuje, aby jemu byla navrácena svoboda. Proto bude vlastník přinucen propustit na svobodu toho, kdo se svými penězi vykoupil, ale i jestliže se skrývá, příklady senatuconsult a fideikomisů ukazují, že se sluší navrátit svobodu otroku, která jemu náleží.
Otázky:
5. Představte si, že by pán slíbí otroku svobodu, jestliže mu odevzdá vše, co pro něj vydělá, ale po odevzdání peněz tak neučiní. Bude se moci otrok domáhat propuštění na svobodu?
Přestože není dohoda mezi pánem a otrokem formálně platná, podle pozitivního ustanovení (nařízení) císaře musí být otrok prohlášen za svobodného, protože by bylo v rozporu s obecnou slušností držet jej nadále v otroctví.
6. Bude se podle Vašeho názoru otrok, který se po odevzdání peněz a zahájení soudního procesu o svobodu ukryje, považovat do osvobozujícího soudního rozsudku za uprchlého a bude mu hrozit trest pro uprchlé otroky?
Ne, Ulpián píše, že konstituce přikazuje, aby byla otrokovi navrácena svoboda. To znamená, že otrok je svobodný už okamžikem, kdy splatí pánovi domluvené peníze a pán jej musí propustit ze svých služeb. Otrok se po právu považuje za svobodného a nemá úmysl se skrývat.
Dig. 40.1.4.6
Ulpianus 6 disp.
Sive autem exprimetur in contractu ( velut in emptione) hoc " ut manumittatur" sive non exprimatur, verius est libertatem competere.
Překlad: Ať už se ve smlouvě (jako například u koupě) výslovně vyjádří, že otrok má být svobodný nebo se nevyjádří, správnější je, aby byla otrokovi přiznána svoboda.
Příklad: Otrok Stichus požádal svého pána Decima, aby jej za dlouhodobé služby pustil na svobodu. Decimus odmítl, Stichus se obrátil na Decimova nejlepšího přítele Marka, dal mu svoje peníze a požádal jej, aby jej od Decima koupil a pak jej propustil na svobodu. Markus Sticha koupil.
Otázky:
7. Může se po propuštění na svobodu domáhat Decimus neplatnosti kupní smlouvy, protože o tom, že Markus chce Sticha propustit nic nevěděl, a pokud by věděl, pak by jej nebyl býval prodal?
Ne, Decimova může být jedno, proč Markus kupuje otroka, pokud chtěl takovému následku zabránit, měl si to vymínit v kupní smlouvě.
8. Může Decimus povolat Sticha zpět do otroctví pro nevděčnost? Odpověď prosím zdůvodnit.
Ne, Decimus není Stichovým patronem, tím je Markus.
9. Získá Stichus svobodu, pokud jej Markus po odkoupení odmítne propustit na svobodu?
Podle Ulpiána ano, pokud prokáže se vykoupil, pak mu bude od okamžiku vykoupení náležet svoboda.
28. dubna 2008
22. dubna 2008
Soutěž v římském právu
Soutěž v římském právu (2. kolo) se uskuteční dne 23.4.2008 v 9:45 v Rotundě PF UP Olomouc.
14. dubna 2008
Zápočtový test Plzeň Informace
Vážení kolegové,
jak jistě víte, dne 24.4. 2008 proběhne velký zápočtový test z ŘP. Pokusím se zajistit větší učebnu, abych vás mohl lépe hlídat. Informaci o změně vyvěsím zde.
Co se týká obsahu test bude zaměřen na řešení konkrétního fragmentu (úryvku) z Digest,
podobně jako jsme to dělali na seminářích. Témata právo osob, právní
úkony, věci, rodina a manželství, držba.
Rád na konzultačních hodinách nebo prostřednictvím emailu odpovím na jakékoli Vaše dotazy.
Hezký pondělní den
jak jistě víte, dne 24.4. 2008 proběhne velký zápočtový test z ŘP. Pokusím se zajistit větší učebnu, abych vás mohl lépe hlídat. Informaci o změně vyvěsím zde.
Co se týká obsahu test bude zaměřen na řešení konkrétního fragmentu (úryvku) z Digest,
podobně jako jsme to dělali na seminářích. Témata právo osob, právní
úkony, věci, rodina a manželství, držba.
Rád na konzultačních hodinách nebo prostřednictvím emailu odpovím na jakékoli Vaše dotazy.
Hezký pondělní den
A tady je zajímavý fragment na loc-cond. rei
Dig. 19.2.25pr.
Gaius 10 ad ed. provinc.
Si merces promissa sit generaliter alieno arbitrio, locatio et conductio contrahi non videtur: sin autem quanti titius aestimaverit, sub hac condicione stare locationem, ut, si quidem ipse qui nominatus est mercedem definierit, omnimodo secundum eius aestimationem et mercedem persolvi oporteat et conductionem ad effectum pervenire: sin autem ille vel noluerit vel non potuerit mercedem definire, tunc pro nihilo esse conductionem quasi nulla mercede statuta.
Překlad: Jestliže bylo stanoveno nájemné obecně podle úvahy jiného, má se za to, že nájem nevznikl. Ale jestliže bylo ujednáno tak, že nájemné určí Titius, stojí nájem pod podmínkou, že ten, který byl jmenován skutečně nájemné určí. a v každém případě podle jeho ocenění má být nájemné placeno a nájem se přivede k účinnosti. Jestliže by onen ale nechtěl nebo nemohl určit nájemné, tehdy se má za to, že nájem nevznikl, jakoby žádné nájemné nebylo ustanoveno.
Příklad: Decimus se dohodl s Quintem, že mu přenechá do užívání svůj Korneliánský pozemek za cenu, která je v kraji obvyklá.
Otázky:
1. Je podle Vašeho názoru možné, aby Decimus žaloval ex conducto (tedy žalobou z nájmu) a soud, na základě dokazování, určil cenu, která je v kraji obvyklá a odsoudil Quinta k jejímu zaplacení?
2. Jestliže bude ve smlouvě dohodnuto, že cenu určí Titius, kterým okamžikem vznikne Quintovi oprávnění užívat pozemek?
3. Posuďte pro případ, že cena, kterou určí Titius se bude stranám zdát příliš vysoká a smluví si cenu jinou.
i. Které nájemné (vyšší či nižší) bude povinnen platit Quintus
ii. Od kterého okamžiku bude nájemní smlouva uzavřena?
4. Posuďte pro případ, že Decimus pozemek pronajme Fufiovi ještě dříve než Titius určí cenu. Je nájemní smlouva mezi Decimem a Fufiem platně uzavřena?
5. Je Quintus podle vašeho názoru oprávněn poté, když Titius určí cenu:
i. požadovat po Fufiovi vydání pronajatého pozemku?
ii. žalovat Decima ex locato (žalobou z nájmu), aby odňal Fufiovi pozemek a splnil tak smlouvu?
iii. požadovat po Decimovi náhradu škody způsobenou tím, že Decimus už nebude schopen splnit své povinnosti z nájemní smlouvy?
6. Posuďte pro případ, že Titius zemře případně zešílí, aniž určí nájemné.
i. Kdo bude v tomto případě nájemcem – Fufius nebo Quintus a proč?
Fufius, protože smlouva s Quintem se bude posuzovat, jako by nikdy nevznikla „má se za to, jakoby nájem nevznikl.
ii. Je možné, aby cenu určil jeho curator, případně dědic?
Ne, nájemné musí určit skutečně ten, který byl jmenován, nikoli jeho zástupce nebo nástupce.
7. Posuďte pro případ, že Titius už byl šílený v okamžiku, kdy byl ustanoven jako arbiter nájemného a později se uzdraví. Je podle vašeho soudu oprávněn určit nájemné?
8. Je podle vás určení nájemného podstatnou náležitostí nájemní smlouvy?
ano – ne
Gaius 10 ad ed. provinc.
Si merces promissa sit generaliter alieno arbitrio, locatio et conductio contrahi non videtur: sin autem quanti titius aestimaverit, sub hac condicione stare locationem, ut, si quidem ipse qui nominatus est mercedem definierit, omnimodo secundum eius aestimationem et mercedem persolvi oporteat et conductionem ad effectum pervenire: sin autem ille vel noluerit vel non potuerit mercedem definire, tunc pro nihilo esse conductionem quasi nulla mercede statuta.
Překlad: Jestliže bylo stanoveno nájemné obecně podle úvahy jiného, má se za to, že nájem nevznikl. Ale jestliže bylo ujednáno tak, že nájemné určí Titius, stojí nájem pod podmínkou, že ten, který byl jmenován skutečně nájemné určí. a v každém případě podle jeho ocenění má být nájemné placeno a nájem se přivede k účinnosti. Jestliže by onen ale nechtěl nebo nemohl určit nájemné, tehdy se má za to, že nájem nevznikl, jakoby žádné nájemné nebylo ustanoveno.
Příklad: Decimus se dohodl s Quintem, že mu přenechá do užívání svůj Korneliánský pozemek za cenu, která je v kraji obvyklá.
Otázky:
1. Je podle Vašeho názoru možné, aby Decimus žaloval ex conducto (tedy žalobou z nájmu) a soud, na základě dokazování, určil cenu, která je v kraji obvyklá a odsoudil Quinta k jejímu zaplacení?
2. Jestliže bude ve smlouvě dohodnuto, že cenu určí Titius, kterým okamžikem vznikne Quintovi oprávnění užívat pozemek?
3. Posuďte pro případ, že cena, kterou určí Titius se bude stranám zdát příliš vysoká a smluví si cenu jinou.
i. Které nájemné (vyšší či nižší) bude povinnen platit Quintus
ii. Od kterého okamžiku bude nájemní smlouva uzavřena?
4. Posuďte pro případ, že Decimus pozemek pronajme Fufiovi ještě dříve než Titius určí cenu. Je nájemní smlouva mezi Decimem a Fufiem platně uzavřena?
5. Je Quintus podle vašeho názoru oprávněn poté, když Titius určí cenu:
i. požadovat po Fufiovi vydání pronajatého pozemku?
ii. žalovat Decima ex locato (žalobou z nájmu), aby odňal Fufiovi pozemek a splnil tak smlouvu?
iii. požadovat po Decimovi náhradu škody způsobenou tím, že Decimus už nebude schopen splnit své povinnosti z nájemní smlouvy?
6. Posuďte pro případ, že Titius zemře případně zešílí, aniž určí nájemné.
i. Kdo bude v tomto případě nájemcem – Fufius nebo Quintus a proč?
Fufius, protože smlouva s Quintem se bude posuzovat, jako by nikdy nevznikla „má se za to, jakoby nájem nevznikl.
ii. Je možné, aby cenu určil jeho curator, případně dědic?
Ne, nájemné musí určit skutečně ten, který byl jmenován, nikoli jeho zástupce nebo nástupce.
7. Posuďte pro případ, že Titius už byl šílený v okamžiku, kdy byl ustanoven jako arbiter nájemného a později se uzdraví. Je podle vašeho soudu oprávněn určit nájemné?
8. Je podle vás určení nájemného podstatnou náležitostí nájemní smlouvy?
ano – ne
Olomouc - Cvičný příklad na zkoušku z ŘP
Příklad ke zkoušce z římského práva
Manželka přinese do manželství vlastní pozemek (parapherna) a M sestertiů jako věno. Za dobu trvání manželství připadne manželce z titulu dědictví pozemek. Její manžel Brutus vezme M sestertiů a začne na tom pozemku stavět dům. Dříve než jej dostaví, dojdou mu prostředky. Půjčí si od Decima M sestertiů a jako zástavu mu dá pozemek.
Ani po vyčerpání všech finančních prostředků není dům dostavěn. Brutus nemůže v určené době splácet půjčku, dohodnou se spolu, že Decimus odpustí Brutovi dluh a tak přenechá Decimovi klíče od domu. Decimus na své náklady dům dostaví a začne v něm bydlet.
Otázky:
1. Kdo je vlastníkem pozemku?
2. Proč nedal Brutus do zástavy pouze dům?
3. Je Decimus oprávněn užívat dům? Jestliže ano, z jakého titulu a jaký je vztah k tomu domu?
4. Může Decimus rozebrat stavební materiál z něhož byl postaven Brutův dům, ten prodat, z výtěžku uspokojit svou pohledávku a zbytek vrátit Brutovi?
Další otázky:
1. Při prodeji zastavené věci se nepodařilo dosáhnout sumy, která by dosahovala plné výše pohledávky. Napište, zda zaniká zástavní právo k předmětu zástavy a jaký je další osud hlavní obligace!
2. Kdo je vlastníkem stavebního materiálu v případě neplatnosti hypothecy a jakou žalobou může uplatnit svůj nárok na něj?
3. Co kdyby Brutus manželku neobešel, ale dohodli by se spolu, že ona poskytne svůj pozemek na lukrativním, on dá její věno a svoje stavební úsilí, vybuduje hotel a budou jej společně provozovat. Jaký smluvní typ by uzavřeli?
Manželka přinese do manželství vlastní pozemek (parapherna) a M sestertiů jako věno. Za dobu trvání manželství připadne manželce z titulu dědictví pozemek. Její manžel Brutus vezme M sestertiů a začne na tom pozemku stavět dům. Dříve než jej dostaví, dojdou mu prostředky. Půjčí si od Decima M sestertiů a jako zástavu mu dá pozemek.
Ani po vyčerpání všech finančních prostředků není dům dostavěn. Brutus nemůže v určené době splácet půjčku, dohodnou se spolu, že Decimus odpustí Brutovi dluh a tak přenechá Decimovi klíče od domu. Decimus na své náklady dům dostaví a začne v něm bydlet.
Otázky:
1. Kdo je vlastníkem pozemku?
2. Proč nedal Brutus do zástavy pouze dům?
3. Je Decimus oprávněn užívat dům? Jestliže ano, z jakého titulu a jaký je vztah k tomu domu?
4. Může Decimus rozebrat stavební materiál z něhož byl postaven Brutův dům, ten prodat, z výtěžku uspokojit svou pohledávku a zbytek vrátit Brutovi?
Další otázky:
1. Při prodeji zastavené věci se nepodařilo dosáhnout sumy, která by dosahovala plné výše pohledávky. Napište, zda zaniká zástavní právo k předmětu zástavy a jaký je další osud hlavní obligace!
2. Kdo je vlastníkem stavebního materiálu v případě neplatnosti hypothecy a jakou žalobou může uplatnit svůj nárok na něj?
3. Co kdyby Brutus manželku neobešel, ale dohodli by se spolu, že ona poskytne svůj pozemek na lukrativním, on dá její věno a svoje stavební úsilí, vybuduje hotel a budou jej společně provozovat. Jaký smluvní typ by uzavřeli?
1. dubna 2008
Otázky ke zkoušce z římského práva
Otázky ke zkoušce z římského práva
1. Význam římského práva, jednotlivé okruhy vlivu římského práva, významní římští právníci a romanisté.
2. Jednotlivá vývojová období soukromého práva římského,
3. Poznávací prameny (právní památky) římského práva v době předklasické a klasické
4. Justiniánova kodifikace a její význam
5. Barbarské zákoníky a byzantské právní památky
6. Formální prameny římského práva v době království a republiky
7. Formální prameny římského práva v době principátu a dominátu
8. Význam pontifikální interpretace a klasické římské právní vědy
9. Ústavní orgány významné pro vývoj soukromého práva praetor peregrinus a urbanus
10. Ústavní orgány významné pro vývoj soukromého práva senát
11. Ústavní orgány významné pro vývoj soukromého práva císař
12. Glosátorská a komentátorská škola
13. Usus modernus pandectarum
14. Historickoprávní škola a přirozenoprávní kodifikace 19. stol. a vliv římského práva na současné kodifikace ŘP
15. Recepce římského práva v českých zemích (významné právní památky recepce ŘP)
16. Základní vývojová stadia římského procesu civilního (legisakční, formulový, extraordinem), soudní soustava, personální obsazení, základní zásady a soudní principy
17. Základní procesní stadia formulového procesu (formule a její náležitosti, litiskontestce, řízemí apud judicem, rozsudek, význam promlčení)
18. Exekuce
19. Mimořádné procesní prostředky magistrátské - missio in possessioniem, interdikt, stipulace, restitutio in integrum
20. Právo osob – právní postavení otroků a propuštěnců, manumissio, promissio iurata liberti, peculium, favor libertatis, postavení dítěte otrokyně, postliminium
21. Právo osob peregrini a římští občané sui iuris (soukromá a veřejná práva římských občanů, postavení patera familias, status civitatis, libertatis a familiae)
22. Právo osob postavení dospělých osob alieni iuris (peculium castrensae, tutela mulierum, mancipium)
23. Právo osob postavení nedospělých osob a osob z omezenou způsobilostí k právním úkonům tutela impuberum, cura, actio legis plaetoriae
24. Právo osob právnické osoby – římské obce, stát, korporace, nadace, hereditas iacens
25. Příbuzenství agnátské a kognátské druhy a stupně
26. Patria potestas, její obsah, nositel,
27. Vznik a zánik patria potestas
28. Vztahy mezi rodiči a dětmi, peculium catrensae, adopce a arrogace, SC Macedonianum
29. Matrimonium cum in manu conventione a sine in manu conventione, vznik, základní práva povinnosti manželů
30. Překážky uzavření manželství
31. Majetkové právo maželské arrha sponsalicia, dos, pacta dotalia a donatio ante nuptias
32. Zánik manželství formy a následky – právní postavení vdov, lex Voconia a annus luctuus
33. Mimomanželské formy soužití konkubinát a kontubernium, právní postavení nemanželských dětí, legitimizace
34. Právní jednání – pojem a druhy
35. Projev vůle a jeho formy a náležitosti, otázka konkludentnosti a mlčení
36. Vědomý nesoulad mezi vůlí a projevem – dolus, vis ac metus, simulovaný a dissimulovaný PÚ
37. Nevědomý nesoulad mezi vůlí a projevem
38. Formální a obsahové náležitosti právního jednání
39. Vedlejší ustanovení právního jednání Podmínky
40. Vedlejší ustanovení právního Dies a modus
41. Zastoupení přímé a nepřímé
42. Definice věci, základní rozdělení věcí
43. Res extra commercium, res nullius a res omnis communes
44. Věci jednoduché a složité, dominium dormiens,věc hromadná, pertinence, součást věci a příslušenství
45. Věcná práva, jejich dělení, vznik a zánik věcných práv
46. Vlastnické právo a jeho druhy
47. Omezení vlastnického práva (veřejný zájem, sousedská práva)
48. Mancipace, injurecesse a tradice
49. Originární nabytí vlastnického práva (okupace a nález pokladu ,akcese a specifikace, nabytí plodů)
50. Nabytí od státu, zákonem a úředním výrokem
51. Vydržení
52. Longi temporis praescriptio a mimořádné vydržení
53. Právní ochrana vlastníka pomocí žalob in rem
54. Právní ochrana vlastníka pomocí jiných žalob než žalob in rem
55. Držba a její znaky
56. Nabytí a zánik držby
57. Právní ochrana držby,
58. Věcná práva k věci cizí - pojem, hlavní znaky, stručná charakteristika
59. Služebnosti polní
60. Služebnosti domovní
61. Usus a Ususfructus vznik, zánik, význam, práva a povinnosti usufrktáře, právní ochrana usufruktáře
62. Superficies, Emphyteusis
63. Věcná záruční práva hypotheca, pignus, fiducia
64. Obligace pojem, předmět, úroky a jejich právní úprava
65. Vznik obligace z kontraktu, náležitosti a formy kontrajktního jednání, pactum de contrahendo, kauzální a abstraktní smlouvy, smlouvy ve prospěch třetího
66. Vznik obligace z deliktu, předpoklady vzniku deliktu (formy jednání a zavinění), actiones rei persecutoriae, actio poenales, actiones mixtae, actiones vindictam spirantes
67. Zánik obligace – plnění, plnění jinou osobou než dlužníkem, plnění jiné osobě než věřiteli, prodlení věřitele, prodlení dlužníka
68. Zánik obligace jinak než splněním prominutí dluhu, novace, cesse, compensatio, jiné důvody zániku obligace
69. Převod obligace, utvrzení obligace, pluralita subjektů
70. Smlouvy a jejich rozdělení – stricti iuris a bonae fidei, formální, reálné a konsensuální pojem a druhy
71. Kontrakty verbální a literární sponsio, stipulatio, dotis dictio, iurata promissio operarum
72. Mutuum a commodatum
73. Depositum a pignus
74. Innominátní kontrakty, smlouva vetešnická a směna
75. Smlouva kupní obecné znaky, práva a povinnosti stran, zásada periculum est emptoris
76. Smlouva kupní odpovědnost za vady, evikční pincip, vedlejěí ustanovení u kupní smlouvy
77. Smlouva nájemní obecné znaky a locatio conductio operis a operarum
78. Smlouva nájemní locatio conductio rei a Lex Rhodia de iactu
79. Societas a mandatum
80. Kvazikontrakty a kvazidelikty
81. Pacta - donatio, transactio, receptum, aleatorní smlouvy, negotiorum gestio
82. Furtum, rapina
83. Damnum iniuria datum, iniuria
84. Dědické právo římský testament jeho vývoj a formální náležitosti
85. Římský testament jeho obsahové náležitost, neplatnost a zrušení testamentu
86. Zůstavitel a dědic, testamenti factio, delace, heredes sui et neccessarii, hereditas iacens
87. Intestátní posloupnost předjustiniánská
88. Intestátní posloupnost císaře Justiniána
89. Intestátní posloupnost po propuštěncích a osobách in mancipium, mimořádná posloupnost dědická
90. Fomální a materiální práva neopomenutelných dědiců, dědická substituce a dědická sukcesse
91. Právní ochrana dědice, dědic civilní a bonorum possessio, spoludědictví a kolační povinnost
92. Legatum a fideikommissum
93. Univerzální fideikomissum a mortis causa donatio.
1. Význam římského práva, jednotlivé okruhy vlivu římského práva, významní římští právníci a romanisté.
2. Jednotlivá vývojová období soukromého práva římského,
3. Poznávací prameny (právní památky) římského práva v době předklasické a klasické
4. Justiniánova kodifikace a její význam
5. Barbarské zákoníky a byzantské právní památky
6. Formální prameny římského práva v době království a republiky
7. Formální prameny římského práva v době principátu a dominátu
8. Význam pontifikální interpretace a klasické římské právní vědy
9. Ústavní orgány významné pro vývoj soukromého práva praetor peregrinus a urbanus
10. Ústavní orgány významné pro vývoj soukromého práva senát
11. Ústavní orgány významné pro vývoj soukromého práva císař
12. Glosátorská a komentátorská škola
13. Usus modernus pandectarum
14. Historickoprávní škola a přirozenoprávní kodifikace 19. stol. a vliv římského práva na současné kodifikace ŘP
15. Recepce římského práva v českých zemích (významné právní památky recepce ŘP)
16. Základní vývojová stadia římského procesu civilního (legisakční, formulový, extraordinem), soudní soustava, personální obsazení, základní zásady a soudní principy
17. Základní procesní stadia formulového procesu (formule a její náležitosti, litiskontestce, řízemí apud judicem, rozsudek, význam promlčení)
18. Exekuce
19. Mimořádné procesní prostředky magistrátské - missio in possessioniem, interdikt, stipulace, restitutio in integrum
20. Právo osob – právní postavení otroků a propuštěnců, manumissio, promissio iurata liberti, peculium, favor libertatis, postavení dítěte otrokyně, postliminium
21. Právo osob peregrini a římští občané sui iuris (soukromá a veřejná práva římských občanů, postavení patera familias, status civitatis, libertatis a familiae)
22. Právo osob postavení dospělých osob alieni iuris (peculium castrensae, tutela mulierum, mancipium)
23. Právo osob postavení nedospělých osob a osob z omezenou způsobilostí k právním úkonům tutela impuberum, cura, actio legis plaetoriae
24. Právo osob právnické osoby – římské obce, stát, korporace, nadace, hereditas iacens
25. Příbuzenství agnátské a kognátské druhy a stupně
26. Patria potestas, její obsah, nositel,
27. Vznik a zánik patria potestas
28. Vztahy mezi rodiči a dětmi, peculium catrensae, adopce a arrogace, SC Macedonianum
29. Matrimonium cum in manu conventione a sine in manu conventione, vznik, základní práva povinnosti manželů
30. Překážky uzavření manželství
31. Majetkové právo maželské arrha sponsalicia, dos, pacta dotalia a donatio ante nuptias
32. Zánik manželství formy a následky – právní postavení vdov, lex Voconia a annus luctuus
33. Mimomanželské formy soužití konkubinát a kontubernium, právní postavení nemanželských dětí, legitimizace
34. Právní jednání – pojem a druhy
35. Projev vůle a jeho formy a náležitosti, otázka konkludentnosti a mlčení
36. Vědomý nesoulad mezi vůlí a projevem – dolus, vis ac metus, simulovaný a dissimulovaný PÚ
37. Nevědomý nesoulad mezi vůlí a projevem
38. Formální a obsahové náležitosti právního jednání
39. Vedlejší ustanovení právního jednání Podmínky
40. Vedlejší ustanovení právního Dies a modus
41. Zastoupení přímé a nepřímé
42. Definice věci, základní rozdělení věcí
43. Res extra commercium, res nullius a res omnis communes
44. Věci jednoduché a složité, dominium dormiens,věc hromadná, pertinence, součást věci a příslušenství
45. Věcná práva, jejich dělení, vznik a zánik věcných práv
46. Vlastnické právo a jeho druhy
47. Omezení vlastnického práva (veřejný zájem, sousedská práva)
48. Mancipace, injurecesse a tradice
49. Originární nabytí vlastnického práva (okupace a nález pokladu ,akcese a specifikace, nabytí plodů)
50. Nabytí od státu, zákonem a úředním výrokem
51. Vydržení
52. Longi temporis praescriptio a mimořádné vydržení
53. Právní ochrana vlastníka pomocí žalob in rem
54. Právní ochrana vlastníka pomocí jiných žalob než žalob in rem
55. Držba a její znaky
56. Nabytí a zánik držby
57. Právní ochrana držby,
58. Věcná práva k věci cizí - pojem, hlavní znaky, stručná charakteristika
59. Služebnosti polní
60. Služebnosti domovní
61. Usus a Ususfructus vznik, zánik, význam, práva a povinnosti usufrktáře, právní ochrana usufruktáře
62. Superficies, Emphyteusis
63. Věcná záruční práva hypotheca, pignus, fiducia
64. Obligace pojem, předmět, úroky a jejich právní úprava
65. Vznik obligace z kontraktu, náležitosti a formy kontrajktního jednání, pactum de contrahendo, kauzální a abstraktní smlouvy, smlouvy ve prospěch třetího
66. Vznik obligace z deliktu, předpoklady vzniku deliktu (formy jednání a zavinění), actiones rei persecutoriae, actio poenales, actiones mixtae, actiones vindictam spirantes
67. Zánik obligace – plnění, plnění jinou osobou než dlužníkem, plnění jiné osobě než věřiteli, prodlení věřitele, prodlení dlužníka
68. Zánik obligace jinak než splněním prominutí dluhu, novace, cesse, compensatio, jiné důvody zániku obligace
69. Převod obligace, utvrzení obligace, pluralita subjektů
70. Smlouvy a jejich rozdělení – stricti iuris a bonae fidei, formální, reálné a konsensuální pojem a druhy
71. Kontrakty verbální a literární sponsio, stipulatio, dotis dictio, iurata promissio operarum
72. Mutuum a commodatum
73. Depositum a pignus
74. Innominátní kontrakty, smlouva vetešnická a směna
75. Smlouva kupní obecné znaky, práva a povinnosti stran, zásada periculum est emptoris
76. Smlouva kupní odpovědnost za vady, evikční pincip, vedlejěí ustanovení u kupní smlouvy
77. Smlouva nájemní obecné znaky a locatio conductio operis a operarum
78. Smlouva nájemní locatio conductio rei a Lex Rhodia de iactu
79. Societas a mandatum
80. Kvazikontrakty a kvazidelikty
81. Pacta - donatio, transactio, receptum, aleatorní smlouvy, negotiorum gestio
82. Furtum, rapina
83. Damnum iniuria datum, iniuria
84. Dědické právo římský testament jeho vývoj a formální náležitosti
85. Římský testament jeho obsahové náležitost, neplatnost a zrušení testamentu
86. Zůstavitel a dědic, testamenti factio, delace, heredes sui et neccessarii, hereditas iacens
87. Intestátní posloupnost předjustiniánská
88. Intestátní posloupnost císaře Justiniána
89. Intestátní posloupnost po propuštěncích a osobách in mancipium, mimořádná posloupnost dědická
90. Fomální a materiální práva neopomenutelných dědiců, dědická substituce a dědická sukcesse
91. Právní ochrana dědice, dědic civilní a bonorum possessio, spoludědictví a kolační povinnost
92. Legatum a fideikommissum
93. Univerzální fideikomissum a mortis causa donatio.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)