Dig. 15.1.3.4
Ulpianus 29 ad ed.
In furiosi quoque curatorem dicimus dandam de peculio actionem: nam et huius servus peculium habere potest, non si fuerit concessum, ut habeat, sed si non fuerit prohibitum, ne habeat.
Překlad: V případu šíleného říkáme, že jeho kurátorovi byla dána actio de peculio. Neboť i otrok takového člověka může mít pekulium, ne ve smyslu, že by mu bylo dovoleno takové pekulium mít, ale že mu nebylo zakázáno, aby takové pekulium měl.
Dig. 15.1.7.1
Ulpianus 29 ad ed.
Et adicit pupillum vel furiosum constituere quidem peculium servo non posse: verum ante constitutum, id est ante furorem vel a patre pupilli, non adimetur ex his causis. quae sententia vera est et congruit cum eo, quod Marcellus apud iulianum notans adicit " posse fieri, ut apud alterum ex dominis servus peculium habeat, apud alterum non, ut puta si alter ex dominis furiosus sit vel pupillus, si ( ut quidam, inquit, putant) peculium servus habere non potest nisi concedente domino. ego autem puto non esse opus concedi peculium a domino servum habere, sed non adimi, ut habeat". alia causa est peculii liberae administrationis: nam haec specialiter concedenda est.
Překlad: A přidává, že nedospělý chlapec nebo šílenec nemůže zřídit pekulium otrokovi. V pravdě před ustanovením, to je před šílenstvím nebo od otce nedospělého chlapce, nemůže být (pekulium) bráno z těchto důvodů (chlapci nebo šílenci) otcem zpět. A tento názor je správný a shoduje se s tím, co připojil Marcellus, když u (komentáře k) Juliánova spisu poznamenal: „může se stát, že u jednoho ze dvou pánů bude mít otrok pekulium, u druhého ne, jako například když by jeden z pánů byl šílený nebo nedospělec, jestliže (což věru, říká, mají právníci) zato, že nemůže mít otrok pekulium, jestliže nebyl dán souhlas pánem. Já ovšem soudím, že nemusí být dán (výslovný) souhlas otrokovi pánem, ale proto, aby otrok pekulium měl, nesmí mu být (toto) pekulium odejmuto.“
Jiný případ je pekulium spravované svobodnou osobou (pek. svobodné správy). Neboť zde musí být souhlas udělen zvláštním způsobem.
Otázky:
- Co je to pekulium?
- Koho označují Digesta jako „pupillus“ nedospělý chlapec?
- Kdo je vlastníkem pekulia za jeho trvání, a kdo má k pekuliu držbu? Pater familias nebo otrok? Bude otázka řešena jinak v případě syna v moci otcovské?
- Může syn, který má peculium castrensae s tímto disponovat pro případ smrti?
- Základní teoretickou otázkou, na kterém záleží řešení příkladu je, zda je třeba ke zřízení pekulia svobodné vůle, nezkalené šílenstvím a zda je tato vůle třeba i pro zachování pekulia. Pokuste se určit, jaký mají na tento teoretický problém názor názor Julián, Marcellus a Ulpián?
- Proč nemůže šílenec nebo nedospělý chlapec zřídit platně otrokovi pekulium?
- Jaký bude osud pekulia v případě, že pater familias zešílí až poté, co ustaví otrokovi pekulium? Stane se opět součástí pánova majetku nebo je bude dále spravovat otrok
- Jakým způsobem může nedospělým chlapec, který nemá nad sebou PF zřídit svému otrokovi pekulium?
- Jak by tomu bylo v případě, že by nezešílel pater familias, ale otrok? Posuďte otázku držby a vlastnictví k věcem, které jsou předmětem pekulia!
Dig. 15.1.24
Ulpianus 26 ad sab.
Curator furiosi administrationem peculii et dare et denegare potest tam servo furiosi quam filio.
Překlad: Kurátor šílence může i dát i odejmout správu peculia a to jak otroku šíleněho, tak jeho synovi.
Dig. 15.1.8
Paulus 4 ad sab.
Non statim quod dominus voluit ex re sua peculii esse, peculium fecit, sed si tradidit aut, cum apud eum esset, pro tradito habuit: desiderat enim res naturalem dationem. contra autem simul atque noluit, peculium servi desinit peculium esse.
Překlad: Ne v tom, okamžiku, kdy pater familias chtěl ze svého majetku zřídit pekulium, pekulium skutečně vzniká, ale až jestliže bylo předáno nebo, to, co se nacházelo u něj, za předané bylo považováno. Požaduje se totiž přirozené předání věci. Naproti tomu však, hned tím okamžikem, kdy pán přestane chtít, otrokovo pekulium přestane být pekuliem.
Dig. 23.2.9pr.
Ulpianus 26 ad sab.
Si nepos uxorem velit ducere avo furente, omnimodo patris auctoritas erit necessaria: sed si pater furit, avus sapiat, sufficit avi voluntas.
Překlad: Jestliže vnuk chce uvést manželku do domu za dědova šílenství, v každém případě bude nezbytná auctoritas patris. ale jestliže bude otec šílený a děd zdráv, bude stačit vůle dědova.
Otázky: - Posuďte pro případ, že
a) je šílený otec, děd však ne.
b) Je šílený děd, otec však ne.
c) Je šílený otec i děd. - Není šílený nikdo, ale nevěsta se odmítne vdávat.
- Bylo by manželství platně uzavřeno, kdyby se šílenéh paera familias zeptali, zda souhlasí a on by nic nenamítal?
- Posuďte pro případ, že by nebyl PF šílený a nevyjádřil by se.
