Skupina 9:20
Uspěli tito studenti
Albert Tomáš
Albl
Baksová Alexandra
Bejčková
Beláková Tereza
Brýlová
Čermák
Diviš Petr
Fryšav(r)ová Barbora
Gaňová Julia
Havr(u)da
Hodina
Karlík Radek
Kolčava Jaroslav
Krieglsteinová
Laňková Kateřina
Lejtnar
Lepič Jaromír
Pařízek Lukáš
Polák
Příhoda René
Šípová
Šťastná
Štruncová
Tománková
Ostatní studenti neuspěli a zúčastní se opravného zápočtového termínu dne 7.1. 2008.
27. prosince 2007
Fragment č. 6 Také zápočtový
Dig. 15.1.7.1
Ulpianus 29 ad ed.
Et adicit pupillum vel furiosum constituere quidem peculium servo non posse: verum ante constitutum, id est ante furorem vel a patre pupilli, non adimetur ex his causis. quae sententia vera est et congruit cum eo, quod Marcellus apud iulianum notans adicit " posse fieri, ut apud alterum ex dominis servus peculium habeat, apud alterum non, ut puta si alter ex dominis furiosus sit vel pupillus, si ( ut quidam, inquit, putant) peculium servus habere non potest nisi concedente domino. ego autem puto non esse opus concedi peculium a domino servum habere, sed non adimi, ut habeat". alia causa est peculii liberae administrationis: nam haec specialiter concedenda est.
Překlad: A přidává, že nedospělý chlapec nebo šílenec nemůže zřídit pekulium otrokovi. V pravdě před ustanovením, to je před šílenstvím nebo od otce nedospělého chlapce, nemůže být (pekulium) bráno z těchto důvodů (chlapci nebo šílenci) otcem zpět. A tento názor je správný a shoduje se s tím, co připojil Marcellus, když u (komentáře k) Juliánova spisu poznamenal: „může se stát, že u jednoho ze dvou pánů bude mít otrok pekulium, u druhého ne, jako například když by jeden z pánů byl šílený nebo nedospělec, jestliže (což věru, říká, mají právníci) zato, že nemůže mít otrok pekulium, jestliže nebyl dán souhlas pánem. Já ovšem soudím, že nemusí být dán (výslovný) souhlas otrokovi pánem, ale proto, aby otrok pekulium měl, nesmí mu být (toto) pekulium odejmuto.“
Jiný případ je pekulium spravované svobodnou osobou (pek. svobodné správy). Neboť zde musí být souhlas udělen zvláštním způsobem.
Otázky:
Co je to pekulium?
Soubor majetku, který dává otec rodiny do správy otrokovi nebo svému synovi. Vlatníkem věcí, které tvoří pekulium je stále pater familias.
Koho označují Digesta jako „pupillus“ nedospělý chlapec?
to je osoba mezi 7-12 rokem.
Kdo je vlastníkem pekulia za jeho trvání, a kdo má k pekuliu držbu? Pater familias nebo otrok? Bude otázka řešena jinak v případě syna v moci otcovské?
Vlastníkem pekulia je stále pán, pán má i držbu věcí, které jsou v pekuliu, otrok i nedospělý syn vykonávají faktické ovládání věci corporalis possessio, nedrží však pro sebe, ale pro svého pána (otce).
Může syn, který má peculium castrensae s tímto disponovat pro případ smrti?
Ano, peculium castrensae je speciální případ, jsou to věci, které nabyl za trvání vojenské služby (žold, kořist, dědictví po spolubojovníku apod.)
Základní teoretickou otázkou, na kterém záleží řešení příkladu je, zda je třeba ke zřízení pekulia svobodné vůle, nezkalené šílenstvím a zda je tato vůle třeba i pro zachování pekulia. Pokuste se určit, jaký mají na tento teoretický problém názor názor Julián, Marcellus a Ulpián?
Nakonec se shodují na tom, že ke zřízení musí mít pater familias způsobilost k rávním úkonům, a pokud ji pozbude (zešílí), pak pekulium trvá dále a otec jej nemůže odejmout, protože k odejmutí je také potřeba způsobilost k právním úkonům.
Proč nemůže šílenec nebo nedospělý chlapec zřídit platně otrokovi pekulium?
Nemá způsobilost k právním úkonům.
Jaký bude osud pekulia v případě, že pater familias zešílí až poté, co ustaví otrokovi pekulium? Stane se opět součástí pánova majetku nebo je bude dále spravovat otrok
Viz pátá otázka, pekulium trvá, správcem je pořád otrok.
Jakým způsobem může nedospělým chlapec, který nemá nad sebou PF zřídit svému otrokovi pekulium?
Pomocí svého poručníka, tutora.
Jak by tomu bylo v případě, že by nezešílel pater familias, ale otrok? Posuďte otázku držby a vlastnictví k věcem, které jsou předmětem pekulia!
U věcí, které má pán ve vlastnictví, je vlastnictví stále zachováno. U věcí, které jsou v držbě, přestane pán držet, prtože šílený otrok nemůže vkonávat corporalis possessio pro jiného.
Ulpianus 29 ad ed.
Et adicit pupillum vel furiosum constituere quidem peculium servo non posse: verum ante constitutum, id est ante furorem vel a patre pupilli, non adimetur ex his causis. quae sententia vera est et congruit cum eo, quod Marcellus apud iulianum notans adicit " posse fieri, ut apud alterum ex dominis servus peculium habeat, apud alterum non, ut puta si alter ex dominis furiosus sit vel pupillus, si ( ut quidam, inquit, putant) peculium servus habere non potest nisi concedente domino. ego autem puto non esse opus concedi peculium a domino servum habere, sed non adimi, ut habeat". alia causa est peculii liberae administrationis: nam haec specialiter concedenda est.
Překlad: A přidává, že nedospělý chlapec nebo šílenec nemůže zřídit pekulium otrokovi. V pravdě před ustanovením, to je před šílenstvím nebo od otce nedospělého chlapce, nemůže být (pekulium) bráno z těchto důvodů (chlapci nebo šílenci) otcem zpět. A tento názor je správný a shoduje se s tím, co připojil Marcellus, když u (komentáře k) Juliánova spisu poznamenal: „může se stát, že u jednoho ze dvou pánů bude mít otrok pekulium, u druhého ne, jako například když by jeden z pánů byl šílený nebo nedospělec, jestliže (což věru, říká, mají právníci) zato, že nemůže mít otrok pekulium, jestliže nebyl dán souhlas pánem. Já ovšem soudím, že nemusí být dán (výslovný) souhlas otrokovi pánem, ale proto, aby otrok pekulium měl, nesmí mu být (toto) pekulium odejmuto.“
Jiný případ je pekulium spravované svobodnou osobou (pek. svobodné správy). Neboť zde musí být souhlas udělen zvláštním způsobem.
Otázky:
Co je to pekulium?
Soubor majetku, který dává otec rodiny do správy otrokovi nebo svému synovi. Vlatníkem věcí, které tvoří pekulium je stále pater familias.
Koho označují Digesta jako „pupillus“ nedospělý chlapec?
to je osoba mezi 7-12 rokem.
Kdo je vlastníkem pekulia za jeho trvání, a kdo má k pekuliu držbu? Pater familias nebo otrok? Bude otázka řešena jinak v případě syna v moci otcovské?
Vlastníkem pekulia je stále pán, pán má i držbu věcí, které jsou v pekuliu, otrok i nedospělý syn vykonávají faktické ovládání věci corporalis possessio, nedrží však pro sebe, ale pro svého pána (otce).
Může syn, který má peculium castrensae s tímto disponovat pro případ smrti?
Ano, peculium castrensae je speciální případ, jsou to věci, které nabyl za trvání vojenské služby (žold, kořist, dědictví po spolubojovníku apod.)
Základní teoretickou otázkou, na kterém záleží řešení příkladu je, zda je třeba ke zřízení pekulia svobodné vůle, nezkalené šílenstvím a zda je tato vůle třeba i pro zachování pekulia. Pokuste se určit, jaký mají na tento teoretický problém názor názor Julián, Marcellus a Ulpián?
Nakonec se shodují na tom, že ke zřízení musí mít pater familias způsobilost k rávním úkonům, a pokud ji pozbude (zešílí), pak pekulium trvá dále a otec jej nemůže odejmout, protože k odejmutí je také potřeba způsobilost k právním úkonům.
Proč nemůže šílenec nebo nedospělý chlapec zřídit platně otrokovi pekulium?
Nemá způsobilost k právním úkonům.
Jaký bude osud pekulia v případě, že pater familias zešílí až poté, co ustaví otrokovi pekulium? Stane se opět součástí pánova majetku nebo je bude dále spravovat otrok
Viz pátá otázka, pekulium trvá, správcem je pořád otrok.
Jakým způsobem může nedospělým chlapec, který nemá nad sebou PF zřídit svému otrokovi pekulium?
Pomocí svého poručníka, tutora.
Jak by tomu bylo v případě, že by nezešílel pater familias, ale otrok? Posuďte otázku držby a vlastnictví k věcem, které jsou předmětem pekulia!
U věcí, které má pán ve vlastnictví, je vlastnictví stále zachováno. U věcí, které jsou v držbě, přestane pán držet, prtože šílený otrok nemůže vkonávat corporalis possessio pro jiného.
Výsledky zápočtového testu PLzeň
Výsledky velkého zápočtového testu Plzeň 20.12. 2007
Skupina 11:10
Uspěli tito studenti
Benešová Kristýna
Bučková T.
Jerman
Kohoutová Šárka
Kraus
Krupička Štěpán
Kryslová Radka
Kubíková Eliška
Kučera Ondřej
Kudrna Ladislav
Kvítek Petr
Lichtenberg Oldřich
Macková
Machačka Petr
Marek Martin
Marethová Kateřina
Märzová Andrea
Matas Jakub
Matějková Andrea
Matějus
Mauritz Jiří
Pilzová Lenka
Pötzl Jan
Rys Petr
Vlček
Zemanová Kristýna
Všichni ostatní studenti neuspěli a zúčastní se opravného zápočtového termínu dne 7. 1. 2008.
Skupina 11:10
Uspěli tito studenti
Benešová Kristýna
Bučková T.
Jerman
Kohoutová Šárka
Kraus
Krupička Štěpán
Kryslová Radka
Kubíková Eliška
Kučera Ondřej
Kudrna Ladislav
Kvítek Petr
Lichtenberg Oldřich
Macková
Machačka Petr
Marek Martin
Marethová Kateřina
Märzová Andrea
Matas Jakub
Matějková Andrea
Matějus
Mauritz Jiří
Pilzová Lenka
Pötzl Jan
Rys Petr
Vlček
Zemanová Kristýna
Všichni ostatní studenti neuspěli a zúčastní se opravného zápočtového termínu dne 7. 1. 2008.
Fragment č. 5 Zápočtový
Dig. 43.26.3
Gaius 25 ad ed. provinc.
Veluti si me precario rogaveris, ut per fundum meum ire vel agere tibi liceat vel ut in tectum vel in aream aedium mearum stillicidium vel tignum in parietem immissum habeas.
Překlad: Jako když mě uprosíš (doslova prosbami požádáš), abych Ti povolil přes můj pozemek chodit nebo umístit na moje prostranství okap nebo zapustit trám do mojí zdi.
Otázky:
Z kterého právní památky je tento text, kdo je jeho autorerem a co o něm víte?
autorem je římský právník Gaius, cca 180 n.l. pravděpodobně původem z provincie, bližší podrobnosti jeho života nejsou známy, sabinián, text je původně z jeho (jinak nezchovaného) komentáře k provinčníhio ediktu z 25 knihy. Kompilátory byl text zařazen do 43. knihy 26 titulu a 3 fragmentu Digest, jedné ze tří součástí Corpus Iuris Civilis císaře Justiniána.
Co je to prekarium, jak se liší od komodáta a darování?
Prekarium je výprosa, je to reálný kontrakt, při které se přenechává do užívání individuálně určená věc, a to bezplatně, na tak dlouhou dobu, pokud si ji zapůjčitel nebo jeho dědic nevyžádá zpět.
Na rozdíl od darování nepřechází vlastnické právo, a na rozdíl od komodáta není dána přesná doba, po kterou je věc dána do výprosy a po kterou je chráněna proti odnětí.
Proč v případě, který uvádí Gaius se nejedná o služebnost, ať už polní nebo domovní, ale o prekarium? Jaké bude mít tato skutečnost právní účinky?
Pokud mě prosbami požádáš, abys mohl chodit přes můj pozemek, nejedná se o služebnost, protože toto mé dovolení nemá věcněprávní účinky, ale má pouze obligační charakter. To znamená, že budeš moci chodit pouze tak dlouho dokud Ti to nezakážu a toto oprávnění nepřechází ani na Tvého dědice a pokud bych např. prodal pozemek, aniž bych odvolal svůj zákaz, nebude toto Tvé oprávnění zavazovat kupce pozemku.
Dig. 43.26.4.1
Ulpianus 71 ad ed.
Meminisse autem nos oportet eum, qui precario habet, etiam possidere.
Překlad: Nesmíme ovšem zapomínat na to, že ten, který má prekarium také drží.
Ulpián hovoří o držbě. Může podle Vašeho názoru prekarista vydržet? Odpověď prosím zdůvodněte.
Prekarium patří mezi tzv. odvozenou držbu, kdy je prekarista sice chráněn praetorem, ale nemůže vydržet, protože postrádá animus possidendi.
S pomocí následujícího fragmentu určete, jakým způsobem je chráněn prekarista proti odnětí věci, která je předmětem prekaria třetími osobami a zda je tato ochrana účinná proti vlastníkovi věci a proti osobě, která dala věc do prekaria.
V násl. fragmentu je uvedeno znění praetorského držebního interdiktu (nápovědou měla být slova „říká praetor“
Dig. 43.26.2pr.
Ulpianus 71 ad ed.
Ait praetor: " quod precario ab illo habes aut dolo malo fecisti, ut desineres habere, qua de re agitur, id illi restituas".
Říká praetor: „co od něho budeš mít výprosou nebo způsobíš-li se zlým úmyslem, že přestaneš věc držet, pokud bude o tuto věc veden mezi vámi soudní spor, tuto věc jsi povinen mu vydat.“
Dig. 23.2.9pr.
Ulpianus 26 ad sab.
Si nepos uxorem velit ducere avo furente, omnimodo patris auctoritas erit necessaria: sed si pater furit, avus sapiat, sufficit avi voluntas.
Překlad: Jestliže vnuk chce uvést manželku do domu za dědova šílenství, v každém případě bude nezbytná auctoritas patris. ale jestliže bude otec šílený a děd zdráv, bude stačit vůle dědova.
Otázky:
Posuďte pro případ, že
a) je šílený otec, děd však ne.
PF je děd, k uzavření manželství postačí jeho souhlas.
b) Je šílený děd, otec však ne.
Otcův souhlas nestačí musí dát souhlas poručník (curator furiosi) šíleného děda.
c) Je šílený otec i děd.
I tady musí dát souhlas dědův poručník.
Není šílený nikdo, ale nevěsta se odmítne vdávat.
Bez souhlasu snoubenky nelze uzavřít manželství.
Bylo by manželství platně uzavřeno, kdyby se šíleného patera familias zeptali, zda souhlasí a on by nic nenamítal?
Ne, musí být souhlas poručníka, ledaže by měl otec světlou chvilku.
Posuďte pro případ, že by PF nebyl šílený a nevyjádřil by se.
V tomto případě platí zásada, kdo mlčí, souhlasí
Gaius 25 ad ed. provinc.
Veluti si me precario rogaveris, ut per fundum meum ire vel agere tibi liceat vel ut in tectum vel in aream aedium mearum stillicidium vel tignum in parietem immissum habeas.
Překlad: Jako když mě uprosíš (doslova prosbami požádáš), abych Ti povolil přes můj pozemek chodit nebo umístit na moje prostranství okap nebo zapustit trám do mojí zdi.
Otázky:
Z kterého právní památky je tento text, kdo je jeho autorerem a co o něm víte?
autorem je římský právník Gaius, cca 180 n.l. pravděpodobně původem z provincie, bližší podrobnosti jeho života nejsou známy, sabinián, text je původně z jeho (jinak nezchovaného) komentáře k provinčníhio ediktu z 25 knihy. Kompilátory byl text zařazen do 43. knihy 26 titulu a 3 fragmentu Digest, jedné ze tří součástí Corpus Iuris Civilis císaře Justiniána.
Co je to prekarium, jak se liší od komodáta a darování?
Prekarium je výprosa, je to reálný kontrakt, při které se přenechává do užívání individuálně určená věc, a to bezplatně, na tak dlouhou dobu, pokud si ji zapůjčitel nebo jeho dědic nevyžádá zpět.
Na rozdíl od darování nepřechází vlastnické právo, a na rozdíl od komodáta není dána přesná doba, po kterou je věc dána do výprosy a po kterou je chráněna proti odnětí.
Proč v případě, který uvádí Gaius se nejedná o služebnost, ať už polní nebo domovní, ale o prekarium? Jaké bude mít tato skutečnost právní účinky?
Pokud mě prosbami požádáš, abys mohl chodit přes můj pozemek, nejedná se o služebnost, protože toto mé dovolení nemá věcněprávní účinky, ale má pouze obligační charakter. To znamená, že budeš moci chodit pouze tak dlouho dokud Ti to nezakážu a toto oprávnění nepřechází ani na Tvého dědice a pokud bych např. prodal pozemek, aniž bych odvolal svůj zákaz, nebude toto Tvé oprávnění zavazovat kupce pozemku.
Dig. 43.26.4.1
Ulpianus 71 ad ed.
Meminisse autem nos oportet eum, qui precario habet, etiam possidere.
Překlad: Nesmíme ovšem zapomínat na to, že ten, který má prekarium také drží.
Ulpián hovoří o držbě. Může podle Vašeho názoru prekarista vydržet? Odpověď prosím zdůvodněte.
Prekarium patří mezi tzv. odvozenou držbu, kdy je prekarista sice chráněn praetorem, ale nemůže vydržet, protože postrádá animus possidendi.
S pomocí následujícího fragmentu určete, jakým způsobem je chráněn prekarista proti odnětí věci, která je předmětem prekaria třetími osobami a zda je tato ochrana účinná proti vlastníkovi věci a proti osobě, která dala věc do prekaria.
V násl. fragmentu je uvedeno znění praetorského držebního interdiktu (nápovědou měla být slova „říká praetor“
Dig. 43.26.2pr.
Ulpianus 71 ad ed.
Ait praetor: " quod precario ab illo habes aut dolo malo fecisti, ut desineres habere, qua de re agitur, id illi restituas".
Říká praetor: „co od něho budeš mít výprosou nebo způsobíš-li se zlým úmyslem, že přestaneš věc držet, pokud bude o tuto věc veden mezi vámi soudní spor, tuto věc jsi povinen mu vydat.“
Dig. 23.2.9pr.
Ulpianus 26 ad sab.
Si nepos uxorem velit ducere avo furente, omnimodo patris auctoritas erit necessaria: sed si pater furit, avus sapiat, sufficit avi voluntas.
Překlad: Jestliže vnuk chce uvést manželku do domu za dědova šílenství, v každém případě bude nezbytná auctoritas patris. ale jestliže bude otec šílený a děd zdráv, bude stačit vůle dědova.
Otázky:
Posuďte pro případ, že
a) je šílený otec, děd však ne.
PF je děd, k uzavření manželství postačí jeho souhlas.
b) Je šílený děd, otec však ne.
Otcův souhlas nestačí musí dát souhlas poručník (curator furiosi) šíleného děda.
c) Je šílený otec i děd.
I tady musí dát souhlas dědův poručník.
Není šílený nikdo, ale nevěsta se odmítne vdávat.
Bez souhlasu snoubenky nelze uzavřít manželství.
Bylo by manželství platně uzavřeno, kdyby se šíleného patera familias zeptali, zda souhlasí a on by nic nenamítal?
Ne, musí být souhlas poručníka, ledaže by měl otec světlou chvilku.
Posuďte pro případ, že by PF nebyl šílený a nevyjádřil by se.
V tomto případě platí zásada, kdo mlčí, souhlasí
21. prosince 2007
Výsledky prvního zápočtového testu z ŘP
Výsledky zápočtového testu ze dne 21.12.2007
PF UP Olomouc
Uspěli tito studenti
Bednaříková
Brázdová
Buchtelová
Dyluš
Filinová
Foltánová
Hnilicová
Holec
Išková
Jurinová
Klimánková
Králíková
Kretková
Kučera
Kulhavá
Machová
Marková
Mikudík
Pařízek
Pulchertová
Raichlová
Richter
Rubeš
Scheuter
Schoř
Svatoň
Šebesta
Štofka
Švrčková
Uherek
Voráčová
Vozárová
Vraníková
Zavadil
Všichni ostatní neuspěli a zúčastní se opracvného zápočtového testu, který se uskuteční dne 4. 1. 2008 v 9:45 minut v aule.
Hezké svátky
P.D.
PF UP Olomouc
Uspěli tito studenti
Bednaříková
Brázdová
Buchtelová
Dyluš
Filinová
Foltánová
Hnilicová
Holec
Išková
Jurinová
Klimánková
Králíková
Kretková
Kučera
Kulhavá
Machová
Marková
Mikudík
Pařízek
Pulchertová
Raichlová
Richter
Rubeš
Scheuter
Schoř
Svatoň
Šebesta
Štofka
Švrčková
Uherek
Voráčová
Vozárová
Vraníková
Zavadil
Všichni ostatní neuspěli a zúčastní se opracvného zápočtového testu, který se uskuteční dne 4. 1. 2008 v 9:45 minut v aule.
Hezké svátky
P.D.
13. prosince 2007
Fragment č. 4. Speciálně pro Plzeňáky!!
Dig. 28.5.60.7
Celsus 16 Dig.
Si attius titium et maevium et seium aequis partibus heredes instituit, titius interim solus adiit hereditatem et seium heredem instituit, poterit seius titii adire hereditatem, attii vel adire vel omittere: sed attio, antequam adeat vel omittat eius hereditatem, ex semisse heres erit. si adierit seius attii hereditatem, titius ex triente dumtaxat heres erit et per hereditatem titii triens dumtaxat ad seium perveniet, alterum trientem ex sua institutione habebit. quid ergo si ab attio titius et seius heredes instituti sunt, titius adierit hereditatem, titio seius heres exstiterit? potestne attii hereditatem omittere an necessario ei ex asse heres est? quippe cum alius nemo heres institutus est, quam is ipse qui ex aliqua parte iam heres est, perinde est, quasi unus heres per titium institutus sit.
Překlad: Jestliže Attius Titia, Maevia a Seia ustanovil jako dědice k rovným částem pozůstalosti, Titius mezitím sám přijal dědictví a ustanovil Seia jako dědice, bude moci Seius přijmout Titiovo dědictví, Attiovo buď přijmout nebo odmítnout: Ale co se týká Attiova dědictví, předtím, než by přijal nebo odmítl jeho dědictví, bude dědicem z jedné poloviny.
Jestliže přijme Seius Attiovo dědictví, bude Titius toliko dědic z jedné třetiny a skrze Titiovo dědictví toliko jedna třetina (rozumí se jedna třetina celkového Attiova dědictví pozn. P.D.) přejde na Seia, druhou třetinu bude mít Seius ze svého vlastního ustanovení za dědice. Co tedy jestliže jsou Titius a Seius Attiem ustanoveni za dědice, Titius přijme dědictví a Titiem byl Seius ustanoven za dědice? Zda může Attiovo dědictví odmítnout nebo zda musí být jako nezbytný dědic ex asse?
Věru, jestli nikdo jiný ustanoven za dědice, než ten, který sám je již dědicem jiného z jiné části, je to stejné, jako by byl skrze Titia ustanoven za jediného dědice.
Otázky:
- Je otázka, proč je tak důležité, zda je Seius jediný dědic?
- proč v případě, že nebude jasné, zda Seius přijímá nebo odmítá, bude dědicem z jedné poloviny a ne pouze z jedné třetiny?
- Posuďte pro případ, že Seius dědictví odmítne.
Fragment č.3
Dig. 15.1.3.4
Ulpianus 29 ad ed.
In furiosi quoque curatorem dicimus dandam de peculio actionem: nam et huius servus peculium habere potest, non si fuerit concessum, ut habeat, sed si non fuerit prohibitum, ne habeat.
Překlad: V případu šíleného říkáme, že jeho kurátorovi byla dána actio de peculio. Neboť i otrok takového člověka může mít pekulium, ne ve smyslu, že by mu bylo dovoleno takové pekulium mít, ale že mu nebylo zakázáno, aby takové pekulium měl.
Dig. 15.1.7.1
Ulpianus 29 ad ed.
Et adicit pupillum vel furiosum constituere quidem peculium servo non posse: verum ante constitutum, id est ante furorem vel a patre pupilli, non adimetur ex his causis. quae sententia vera est et congruit cum eo, quod Marcellus apud iulianum notans adicit " posse fieri, ut apud alterum ex dominis servus peculium habeat, apud alterum non, ut puta si alter ex dominis furiosus sit vel pupillus, si ( ut quidam, inquit, putant) peculium servus habere non potest nisi concedente domino. ego autem puto non esse opus concedi peculium a domino servum habere, sed non adimi, ut habeat". alia causa est peculii liberae administrationis: nam haec specialiter concedenda est.
Překlad: A přidává, že nedospělý chlapec nebo šílenec nemůže zřídit pekulium otrokovi. V pravdě před ustanovením, to je před šílenstvím nebo od otce nedospělého chlapce, nemůže být (pekulium) bráno z těchto důvodů (chlapci nebo šílenci) otcem zpět. A tento názor je správný a shoduje se s tím, co připojil Marcellus, když u (komentáře k) Juliánova spisu poznamenal: „může se stát, že u jednoho ze dvou pánů bude mít otrok pekulium, u druhého ne, jako například když by jeden z pánů byl šílený nebo nedospělec, jestliže (což věru, říká, mají právníci) zato, že nemůže mít otrok pekulium, jestliže nebyl dán souhlas pánem. Já ovšem soudím, že nemusí být dán (výslovný) souhlas otrokovi pánem, ale proto, aby otrok pekulium měl, nesmí mu být (toto) pekulium odejmuto.“
Jiný případ je pekulium spravované svobodnou osobou (pek. svobodné správy). Neboť zde musí být souhlas udělen zvláštním způsobem.
Otázky:
- Co je to pekulium?
- Koho označují Digesta jako „pupillus“ nedospělý chlapec?
- Kdo je vlastníkem pekulia za jeho trvání, a kdo má k pekuliu držbu? Pater familias nebo otrok? Bude otázka řešena jinak v případě syna v moci otcovské?
- Může syn, který má peculium castrensae s tímto disponovat pro případ smrti?
- Základní teoretickou otázkou, na kterém záleží řešení příkladu je, zda je třeba ke zřízení pekulia svobodné vůle, nezkalené šílenstvím a zda je tato vůle třeba i pro zachování pekulia. Pokuste se určit, jaký mají na tento teoretický problém názor názor Julián, Marcellus a Ulpián?
- Proč nemůže šílenec nebo nedospělý chlapec zřídit platně otrokovi pekulium?
- Jaký bude osud pekulia v případě, že pater familias zešílí až poté, co ustaví otrokovi pekulium? Stane se opět součástí pánova majetku nebo je bude dále spravovat otrok
- Jakým způsobem může nedospělým chlapec, který nemá nad sebou PF zřídit svému otrokovi pekulium?
- Jak by tomu bylo v případě, že by nezešílel pater familias, ale otrok? Posuďte otázku držby a vlastnictví k věcem, které jsou předmětem pekulia!
Dig. 15.1.24
Ulpianus 26 ad sab.
Curator furiosi administrationem peculii et dare et denegare potest tam servo furiosi quam filio.
Překlad: Kurátor šílence může i dát i odejmout správu peculia a to jak otroku šíleněho, tak jeho synovi.
Dig. 15.1.8
Paulus 4 ad sab.
Non statim quod dominus voluit ex re sua peculii esse, peculium fecit, sed si tradidit aut, cum apud eum esset, pro tradito habuit: desiderat enim res naturalem dationem. contra autem simul atque noluit, peculium servi desinit peculium esse.
Překlad: Ne v tom, okamžiku, kdy pater familias chtěl ze svého majetku zřídit pekulium, pekulium skutečně vzniká, ale až jestliže bylo předáno nebo, to, co se nacházelo u něj, za předané bylo považováno. Požaduje se totiž přirozené předání věci. Naproti tomu však, hned tím okamžikem, kdy pán přestane chtít, otrokovo pekulium přestane být pekuliem.
Dig. 23.2.9pr.
Ulpianus 26 ad sab.
Si nepos uxorem velit ducere avo furente, omnimodo patris auctoritas erit necessaria: sed si pater furit, avus sapiat, sufficit avi voluntas.
Překlad: Jestliže vnuk chce uvést manželku do domu za dědova šílenství, v každém případě bude nezbytná auctoritas patris. ale jestliže bude otec šílený a děd zdráv, bude stačit vůle dědova.
Otázky: - Posuďte pro případ, že
a) je šílený otec, děd však ne.
b) Je šílený děd, otec však ne.
c) Je šílený otec i děd. - Není šílený nikdo, ale nevěsta se odmítne vdávat.
- Bylo by manželství platně uzavřeno, kdyby se šílenéh paera familias zeptali, zda souhlasí a on by nic nenamítal?
- Posuďte pro případ, že by nebyl PF šílený a nevyjádřil by se.
11. listopadu 2007
Fragment č. 2
Pozn: Děkuji všem, kteří se zúčastnili diskuse k prvnímu fragmentu. Mám pouze dvě poznámky:
1: Kdo chce, aby byl jeho zájem o řáímské právo a snahu zapojit se do diskuze zohlednit, použije k identifikaci příjmení. Není třeba se stydět za své názory!
2: Uvítám i připomínky k obsahu bloggu a jeho technické stránce.
Nyní již následuje
Fragment č. 2.
Fragment je rozdělen na dvě části. V první části se budeme zabývat podmínkami, v části druhé pak rozporem mezi vůlí a projevem,.
Prvá část:
Dig. 35.1.79 pr.
Papinianus 1 def.
" heres meus, cum morietur titius, centum ei dato". purum legatum est, quia non condicione, sed mora suspenditur: non potest enim condicio non exsistere ^ existere^.
Překlad: „Můj dědic, když zemře Titius, ať dá tomuto sto.“ Jedná se o čistý legát (nepodmíněný), neboť je pověšeno ne pod podmínkou, ale pod prodlením. neboť podmínka se nemůže nesplnit.
Otázky:
1. Co znamená (jedná se o doslovný překlad!) „ je pověšeno pod ne pod podmínkou, ale pod prodlením“?
Odp:"když zemře Titius" není podmínka, ale dies. Účinnost legátu se odkládá o délku Titiova života, což je doba přesně určená, i když ne pevně stanovená.
2. Proč se nemůže tato podmínka nesplnit?
Protože Titius musí zemřít.
3. Kterým okamžikem se stane ustanovení o legátu plně účinným? Kterým okamžikem nabylo platnosti?
Platnost legátu se řídí ustanoveními práva dědického. Legát se stanem platným v okamžiku, kdy testamentární dědic
(dědic ze závěti) nabude dědictví. Plně účinným se stane v okamžiku Titiovy
smrti. Pokud nebude v té době odkazovník naživu, budou dědit jeho dědicové.
Dig. 35.1.79.1
Papinianus 1 def.
"heres meus, cum ipse morietur, centum titio dato". legatum sub condicione relictum est: quamvis enim heredem moriturum certum sit, tamen incertum est, an legatario vivo. dies legati non cedit et non est certum ad eum legatum perventurum.
Překlad: Můj dědic, když sám zemře, ať je sto dáno Titiovi. Legát je zanechán pod podmínkou. Neboť ačkoli je jisté, že dědic má (hodlá) zemřít, přece je nejisté, zda v téže době bude odkazovník ještě živ. Legát tedy nenapadne a není jisté, zda k němu legát skutečně přejde.
Otázky:
1. Proč je v tomto (druhém) případě zanechán legát pod podmínkou?
Není totiž jisté, zda odkazovník (Titius) přežije dědice. Pokud v době smrti dědice nebude odkazovník naživu,
bude se legát považovat za zmařený a to, co bylo odkázáno nepřipadne
odkazovníkovým dědicům ale dědici dědice.
2. Komu připadne předmět legátu (oněch 100), pokud se splní podmínka z otázky 1?
Jestliže Titius přežije dědice, bude mu dědicův dědic povinen vydat 100.
3. Posuďte pro případ, že dědic upadne do zajetí, kde přežije odkazovníka a vrátí se do Říma až po jeho smrti. Bude moci po odkazovníkových dědicích požadovat vrácení předmětu legátu?
Ano, podmínka se má za nesplněnou.
Druhá část:
V tomto případě je text závěti nejednoznačný, ovšem jazykový projev zůstavitele je třeba vykládat
v souladu s jeho vůlí.
Svým oblíbencem měl nepochybně na mysli Sticha filozofa ne Sticha kováře.
3. Bude předmětem dědictví socha boha Merkura?
V tomto případě se podle mého soudu jedná o omyl ve jméně, tedy pokud
nebylo v zahradě více soch. Pokud ne, socha bude součástí dědictví.
4. Budou předmětem dědictví stříbrné pruty?
Stříbrné pruty nejsou zlaté pruty, jedná se o omyl v substanci a pruty nebudou součástí dědictví.
5.Jak by tomu bylo v případě, že by bylo odkázáno „falernské víno“ a v dědictví by bylo nalezeno pouze „znojemské“. Vyjadřuje se zůstavitel nejednoznačně nebo odkazuje na věc, která není v jeho dědictví? A byl by rozdíl, kdyby na místo bílého vína označil červené? Jedná se o omyl v substanci nebo pouze o omyl v materii?
Věc není zcela jednoznačná. Stojím na názoru, že podstatou je pořád víno a je jedno zda se jedná pořád o víno a je jedno,
zda je znojemské nebo falernské, červené či bílé.
.Posuďte pro případ, že by v závěti bylo odkázáno: „příbory“ měl by odkazovník nárok jak na stříbrné, tak na zlaté příbory, které by se nacházely v soupisu dědictví?
Domnívám se, že má nárok na všechny příbory, které se nacházejí v dědictví.
Jak zlaté tak stříbrné.
6. Jak by tomu bylo v případě, že by byly odkázány „stříbrné poháry“ a v dědictví by byly pouze cínové a zlaté poháry. Měl by odkazovník na nějaký pohár nárok?
Stříbro je něco jiného než zlato, je tu omyl v podstatě, v substanci.
Nebude mít tedy nárok na žádné poháry.
1: Kdo chce, aby byl jeho zájem o řáímské právo a snahu zapojit se do diskuze zohlednit, použije k identifikaci příjmení. Není třeba se stydět za své názory!
2: Uvítám i připomínky k obsahu bloggu a jeho technické stránce.
Nyní již následuje
Fragment č. 2.
Fragment je rozdělen na dvě části. V první části se budeme zabývat podmínkami, v části druhé pak rozporem mezi vůlí a projevem,.
Prvá část:
Dig. 35.1.79 pr.
Papinianus 1 def.
" heres meus, cum morietur titius, centum ei dato". purum legatum est, quia non condicione, sed mora suspenditur: non potest enim condicio non exsistere ^ existere^.
Překlad: „Můj dědic, když zemře Titius, ať dá tomuto sto.“ Jedná se o čistý legát (nepodmíněný), neboť je pověšeno ne pod podmínkou, ale pod prodlením. neboť podmínka se nemůže nesplnit.
Otázky:
1. Co znamená (jedná se o doslovný překlad!) „ je pověšeno pod ne pod podmínkou, ale pod prodlením“?
Odp:"když zemře Titius" není podmínka, ale dies. Účinnost legátu se odkládá o délku Titiova života, což je doba přesně určená, i když ne pevně stanovená.
2. Proč se nemůže tato podmínka nesplnit?
Protože Titius musí zemřít.
3. Kterým okamžikem se stane ustanovení o legátu plně účinným? Kterým okamžikem nabylo platnosti?
Platnost legátu se řídí ustanoveními práva dědického. Legát se stanem platným v okamžiku, kdy testamentární dědic
(dědic ze závěti) nabude dědictví. Plně účinným se stane v okamžiku Titiovy
smrti. Pokud nebude v té době odkazovník naživu, budou dědit jeho dědicové.
Dig. 35.1.79.1
Papinianus 1 def.
"heres meus, cum ipse morietur, centum titio dato". legatum sub condicione relictum est: quamvis enim heredem moriturum certum sit, tamen incertum est, an legatario vivo. dies legati non cedit et non est certum ad eum legatum perventurum.
Překlad: Můj dědic, když sám zemře, ať je sto dáno Titiovi. Legát je zanechán pod podmínkou. Neboť ačkoli je jisté, že dědic má (hodlá) zemřít, přece je nejisté, zda v téže době bude odkazovník ještě živ. Legát tedy nenapadne a není jisté, zda k němu legát skutečně přejde.
Otázky:
1. Proč je v tomto (druhém) případě zanechán legát pod podmínkou?
Není totiž jisté, zda odkazovník (Titius) přežije dědice. Pokud v době smrti dědice nebude odkazovník naživu,
bude se legát považovat za zmařený a to, co bylo odkázáno nepřipadne
odkazovníkovým dědicům ale dědici dědice.
2. Komu připadne předmět legátu (oněch 100), pokud se splní podmínka z otázky 1?
Jestliže Titius přežije dědice, bude mu dědicův dědic povinen vydat 100.
3. Posuďte pro případ, že dědic upadne do zajetí, kde přežije odkazovníka a vrátí se do Říma až po jeho smrti. Bude moci po odkazovníkových dědicích požadovat vrácení předmětu legátu?
Ano, podmínka se má za nesplněnou.
Druhá část:
Dig. 34.5.3
Paulus 14 quaest.
In ambiguo sermone non utrumque dicimus, sed id dumtaxat quod volumus: itaque qui aliud dicit quam vult, neque id dicit quod vox significat, quia non vult, neque id quod vult, quia id non loquitur.
Překlad: V nejednoznačné řeči neříkáme to i ono, ale říkáme pouze to, co chceme. A tak jestliže říká kdo něco jiného než co chce, neříká ani to, co říká jeho hlas, protože to nechce, ani neplatí, to chce, protože to neříká.
Příklad: Jestliže by někdo v závěti označil jako svého dědice Petra (což byl jeho soused, kterého neměl rád) a měl přitom na mysli svého přítele Pavla. V závěti by přikázal svému dědici „propustit na svobodu (mě milého) Sticha“. V dědickém řízení by se zjistilo, že v majetku zůstavitele jsou otroci dva stejného jména, jeden řecký učitel moudrosti (filosofia) , jeho oblíbenec a druhý kovář v dílně. V závěti byl dále odkaz sochy boha Apollóna a zlatých prutů. Při inventarizaci dědictví by se zjistilo, že se nejedná o boha Apollóna, ale o boha Merkura, a pruty ze stříbra.
Otázky:
1. Který z těchto dvou Petr a Pavel se stane dědicem?
Ani jeden z obou, protože zůstavitel Pavla nechce a Petra
neříká. Kdyby se zmýlil v označení osoby, závěť by mohla být platná, obtížné
by ovšem bylo dokazování.
2. Oba Stichové požadují na základě závěti svobodu. Komu z nich se jich dostane. Oběma, žádnému nebo pouze jednomu? A kterému?neříká. Kdyby se zmýlil v označení osoby, závěť by mohla být platná, obtížné
by ovšem bylo dokazování.
V tomto případě je text závěti nejednoznačný, ovšem jazykový projev zůstavitele je třeba vykládat
v souladu s jeho vůlí.
Svým oblíbencem měl nepochybně na mysli Sticha filozofa ne Sticha kováře.
3. Bude předmětem dědictví socha boha Merkura?
V tomto případě se podle mého soudu jedná o omyl ve jméně, tedy pokud
nebylo v zahradě více soch. Pokud ne, socha bude součástí dědictví.
4. Budou předmětem dědictví stříbrné pruty?
Stříbrné pruty nejsou zlaté pruty, jedná se o omyl v substanci a pruty nebudou součástí dědictví.
5.Jak by tomu bylo v případě, že by bylo odkázáno „falernské víno“ a v dědictví by bylo nalezeno pouze „znojemské“. Vyjadřuje se zůstavitel nejednoznačně nebo odkazuje na věc, která není v jeho dědictví? A byl by rozdíl, kdyby na místo bílého vína označil červené? Jedná se o omyl v substanci nebo pouze o omyl v materii?
Věc není zcela jednoznačná. Stojím na názoru, že podstatou je pořád víno a je jedno zda se jedná pořád o víno a je jedno,
zda je znojemské nebo falernské, červené či bílé.
.Posuďte pro případ, že by v závěti bylo odkázáno: „příbory“ měl by odkazovník nárok jak na stříbrné, tak na zlaté příbory, které by se nacházely v soupisu dědictví?
Domnívám se, že má nárok na všechny příbory, které se nacházejí v dědictví.
Jak zlaté tak stříbrné.
6. Jak by tomu bylo v případě, že by byly odkázány „stříbrné poháry“ a v dědictví by byly pouze cínové a zlaté poháry. Měl by odkazovník na nějaký pohár nárok?
Stříbro je něco jiného než zlato, je tu omyl v podstatě, v substanci.
Nebude mít tedy nárok na žádné poháry.
A jako vždy, uvítám jakékoli komentáře.
22. října 2007
Fragment č. 1
Dig. 25.3.4
Paulus 2 sent.
Necare videtur non tantum is qui partum praefocat, sed et is qui abicit et qui alimonia denegat et is qui publicis locis misericordiae causa exponit, quam ipse non habet.
Překlad: Má se za to, že "zabít" neznamená toliko, že někdo uškrtí plod [rozumí se lidské dítě pozn. P.D.] ,ale i to, že jej odhodí [pohodí] nebo ten, který jemu odepře potravu a ten, který jej položí na veřejných místech z důvodu milosrdenství, kterého se jemu samotnému nedostává.
Otázky:
1. Zaniká moc patera familias okamžikem odhození dítěte?
2. Jaké bude právní postavení odhozeného dítěte? Jsou dvě možnosti:
2a. Status dítěte bude zachován, bude se posuzovat podle postavení otce v době početí, díte pak bude posuzováno jako osoba sui iuris v postavení otce.
2b. Dítě bude posuzováno jako by nemělo otce, tedy bude jeho status posuzován podle postavení matky v době porodu.
Zkuste prosím zvážit, která varianta se Vám více zamlouvá a proč...
3. Jaké bude postavení nalezence?
4. jak podle Vás hodnotí Paulus ono vystavení dítěte na veřejném místě?
5. Domníváte se, že Paulus v tomto případě směšuje ius vitae necisque a ius exponendi (právo odložit dítěte)?
Paulus 2 sent.
Necare videtur non tantum is qui partum praefocat, sed et is qui abicit et qui alimonia denegat et is qui publicis locis misericordiae causa exponit, quam ipse non habet.
Překlad: Má se za to, že "zabít" neznamená toliko, že někdo uškrtí plod [rozumí se lidské dítě pozn. P.D.] ,ale i to, že jej odhodí [pohodí] nebo ten, který jemu odepře potravu a ten, který jej položí na veřejných místech z důvodu milosrdenství, kterého se jemu samotnému nedostává.
Otázky:
1. Zaniká moc patera familias okamžikem odhození dítěte?
2. Jaké bude právní postavení odhozeného dítěte? Jsou dvě možnosti:
2a. Status dítěte bude zachován, bude se posuzovat podle postavení otce v době početí, díte pak bude posuzováno jako osoba sui iuris v postavení otce.
2b. Dítě bude posuzováno jako by nemělo otce, tedy bude jeho status posuzován podle postavení matky v době porodu.
Zkuste prosím zvážit, která varianta se Vám více zamlouvá a proč...
3. Jaké bude postavení nalezence?
4. jak podle Vás hodnotí Paulus ono vystavení dítěte na veřejném místě?
5. Domníváte se, že Paulus v tomto případě směšuje ius vitae necisque a ius exponendi (právo odložit dítěte)?
21. října 2007
Na místo úvodu
Principium
Považuji za vhodné uvést na počátek svého bloguá uvést počátek, první větu Digest, která vyjadřuje základní pravidlo a komentář této věty z pera významného českého romanisty Josefa Vančury. Snad bude tento text zlatým pravidlem při interpretaci ostatních ustanovení CIC císaře Justiniána.
Dig. 1.1.pr.
Ius est ars aequi et boni.
Překlad: Právo je uměním dobrého a spravedlivého.
"Řád, jež by byl s tímto základním požadavkem v odporu by byl spíše zlořádem než řádem právním. Jsou jisté hranice, určené samým lidským rozumem a vrozeným citem spravedlnosti, jichž musí dbáti každé právo. Není myslitelným právní řád, jež by schvaloval a snad i přikazoval vraždy, loupeže, nemravné ohavnosti, rušení daného slova a obsahoval normy příčící se samé přírodě a dobrým mravům. "
Josef Vančura, Úvod do studia soukromého práva římského, I. díl, Praha 1923, str. 3.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)