Dig. 15.1.3.4
Ulpianus 29 ad ed.
In furiosi quoque curatorem dicimus dandam de peculio actionem: nam et huius servus peculium habere potest, non si fuerit concessum, ut habeat, sed si non fuerit prohibitum, ne habeat.
Překlad: V případu šíleného říkáme, že jeho kurátorovi byla dána actio de peculio. Neboť i otrok takového člověka může mít pekulium, ne ve smyslu, že by mu bylo dovoleno takové pekulium mít, ale že mu nebylo zakázáno, aby takové pekulium měl.
Dig. 15.1.7.1
Ulpianus 29 ad ed.
Et adicit pupillum vel furiosum constituere quidem peculium servo non posse: verum ante constitutum, id est ante furorem vel a patre pupilli, non adimetur ex his causis. quae sententia vera est et congruit cum eo, quod Marcellus apud iulianum notans adicit " posse fieri, ut apud alterum ex dominis servus peculium habeat, apud alterum non, ut puta si alter ex dominis furiosus sit vel pupillus, si ( ut quidam, inquit, putant) peculium servus habere non potest nisi concedente domino. ego autem puto non esse opus concedi peculium a domino servum habere, sed non adimi, ut habeat". alia causa est peculii liberae administrationis: nam haec specialiter concedenda est.
Překlad: A přidává, že nedospělý chlapec nebo šílenec nemůže zřídit pekulium otrokovi. V pravdě před ustanovením, to je před šílenstvím nebo od otce nedospělého chlapce, nemůže být (pekulium) bráno z těchto důvodů (chlapci nebo šílenci) otcem zpět. A tento názor je správný a shoduje se s tím, co připojil Marcellus, když u (komentáře k) Juliánova spisu poznamenal: „může se stát, že u jednoho ze dvou pánů bude mít otrok pekulium, u druhého ne, jako například když by jeden z pánů byl šílený nebo nedospělec, jestliže (což věru, říká, mají právníci) zato, že nemůže mít otrok pekulium, jestliže nebyl dán souhlas pánem. Já ovšem soudím, že nemusí být dán (výslovný) souhlas otrokovi pánem, ale proto, aby otrok pekulium měl, nesmí mu být (toto) pekulium odejmuto.“
Jiný případ je pekulium spravované svobodnou osobou (pek. svobodné správy). Neboť zde musí být souhlas udělen zvláštním způsobem.
Otázky:
- Co je to pekulium?
- Koho označují Digesta jako „pupillus“ nedospělý chlapec?
- Kdo je vlastníkem pekulia za jeho trvání, a kdo má k pekuliu držbu? Pater familias nebo otrok? Bude otázka řešena jinak v případě syna v moci otcovské?
- Může syn, který má peculium castrensae s tímto disponovat pro případ smrti?
- Základní teoretickou otázkou, na kterém záleží řešení příkladu je, zda je třeba ke zřízení pekulia svobodné vůle, nezkalené šílenstvím a zda je tato vůle třeba i pro zachování pekulia. Pokuste se určit, jaký mají na tento teoretický problém názor názor Julián, Marcellus a Ulpián?
- Proč nemůže šílenec nebo nedospělý chlapec zřídit platně otrokovi pekulium?
- Jaký bude osud pekulia v případě, že pater familias zešílí až poté, co ustaví otrokovi pekulium? Stane se opět součástí pánova majetku nebo je bude dále spravovat otrok
- Jakým způsobem může nedospělým chlapec, který nemá nad sebou PF zřídit svému otrokovi pekulium?
- Jak by tomu bylo v případě, že by nezešílel pater familias, ale otrok? Posuďte otázku držby a vlastnictví k věcem, které jsou předmětem pekulia!
Dig. 15.1.24
Ulpianus 26 ad sab.
Curator furiosi administrationem peculii et dare et denegare potest tam servo furiosi quam filio.
Překlad: Kurátor šílence může i dát i odejmout správu peculia a to jak otroku šíleněho, tak jeho synovi.
Dig. 15.1.8
Paulus 4 ad sab.
Non statim quod dominus voluit ex re sua peculii esse, peculium fecit, sed si tradidit aut, cum apud eum esset, pro tradito habuit: desiderat enim res naturalem dationem. contra autem simul atque noluit, peculium servi desinit peculium esse.
Překlad: Ne v tom, okamžiku, kdy pater familias chtěl ze svého majetku zřídit pekulium, pekulium skutečně vzniká, ale až jestliže bylo předáno nebo, to, co se nacházelo u něj, za předané bylo považováno. Požaduje se totiž přirozené předání věci. Naproti tomu však, hned tím okamžikem, kdy pán přestane chtít, otrokovo pekulium přestane být pekuliem.
Dig. 23.2.9pr.
Ulpianus 26 ad sab.
Si nepos uxorem velit ducere avo furente, omnimodo patris auctoritas erit necessaria: sed si pater furit, avus sapiat, sufficit avi voluntas.
Překlad: Jestliže vnuk chce uvést manželku do domu za dědova šílenství, v každém případě bude nezbytná auctoritas patris. ale jestliže bude otec šílený a děd zdráv, bude stačit vůle dědova.
Otázky: - Posuďte pro případ, že
a) je šílený otec, děd však ne.
b) Je šílený děd, otec však ne.
c) Je šílený otec i děd. - Není šílený nikdo, ale nevěsta se odmítne vdávat.
- Bylo by manželství platně uzavřeno, kdyby se šílenéh paera familias zeptali, zda souhlasí a on by nic nenamítal?
- Posuďte pro případ, že by nebyl PF šílený a nevyjádřil by se.
5 komentářů:
1.Je otázka, proč je tak důležité, zda je Seius jediný dědic?
Protože kdyby byl nezbytny dedic ex asse a musel dedictvi prijmout.
2.proč v případě, že nebude jasné, zda Seius přijímá nebo odmítá, bude dědicem z jedné poloviny a ne pouze z jedné třetiny?
protoze pokud odmitne, bude dedit po titiovi (a titius spolu s maeviem bez seiuse jsou dva a jeden (ten celek atiuse) se podeli pouze 2 a tim padem ma kazdy 50% a seius ziska titiovo dedictvi cimz dostane jeho 50%. (Pokud ale prijme bude se delit 3 a tim padem bude mit on svou jednu tretinu,a od titia take jednu tretinu-tudiz dve poloviny).
3.Posuďte pro případ, že Seius dědictví odmítne.
to se asi tyka pripadu druheho...ze jsou dedici pouze titius a suius...mno tak pokud odmitne, bede stejne mit vse...(ze slov na konci: "jestli nikdo jiný ustanoven za dědice(jako ze neni), než ten, který sám je již dědicem jiného z jiné části(on je dedicem pora i kdyby neprijmul...na nej tyto slova plati), je to stejné, jako by byl skrze Titia ustanoven za jediného dědice")...a i z logiky...neprijmeli bude titius jedinym dedicem a ten to pak da seiusovi a tak porad je predavan jeden dil...
ups, tak nevim proc ale omylem sem to hodila jsem ...tak ja to znova prekopiruju do prvniho...:)
1., „Pekulium“ je výraz používaný i dnes…a znamená „osobní jmění“.
2. „pupillus“ tedy nedospělec, byl v moci otcovské a NEMOHL SCIZOVAT A ZAVAZOVAT se ani s „auctore patre“- otcovým potvrzením.
3., pupillus či otrok může otrok nabýt peculium, ale vlastí ji jeho nadřízená moc- Tedy moc otcovská, nebo pán otroka. Pater familias pupilluse nebo pán otroka vlastní pecullium, ale mohou je po většinou užívat. Tedy má i drzbu má otrok nebo syn(v uzivani) pekulium vlastní pan s pater familias.
4. Tato výjimka vznikla pro syna Augusta, který byl voják. Co filiusfamilias nabyl jako miles in castris a později též co nabyl occasione militiae, to mělo mu i po právu náležeti, a jmenovitě byla mu přiznána způsobilost, o majetku takovém na případ smrti pořizovati. Jmění to nazváno Pekulium bylo Pekulium castrense na rozdíl od otcem zřízeného Pekulia profektičního. Vzhledem k castrense byl syn loco patrisfamilias, jenom zemřel-li bez posledního pořízení, nepřipadalo Pekulium castrense jeho dědicům zákonným, nýbrž otci jeho; avšak i tento jediný důsledek vyplývající z pekuliární povahy majetku takto nabytého byl později odstraněn. Ustanovení o Pekulium castrense byla za císařství z doby podiokleciánské rozšířena také na majetek, jehož dítě nabylo veřejným působením jako úředník státní, dvorský, jako kněz anebo darem od císaře, tzv. Pekulium quasi castrense
5. Ke zřízení pekulia je svobodná vůle přímo nezbytná, ovšem pro zachování ne. Paulus říká že pro pořízení není potřeba vůle, pouze předání vlastnictví fyzicky (tedy ze souhlasem obou), ale pro skončeni pekulia uz ano. (z vule majitele). Manzelka je prana jako pekulium.
6. Protože jak jsem již řekla, otrok nebo pupillus, nenabývají, mohou být pouze zprostředkovateli pro svého nadřízeného, až na výše zmíněnou výjimku.
8., V rámci svého curátora, jen s ním má způsobilost k právnímu jednání.
9.viz Ulpianus: Kdyby zešílel otrok nebo pupilus, domnívám se ze drzbu ztratí, neboť je vázaná na vůli vlastníka (tedy pána s pater familias) a tedy zřejmě šílenému otrokovi držbu odejme, musí to ale za doby pozdější udělat výslovně, jinak mu zůstává. I mu ji muze dát ale bude to nepravdepodobne.
10.,
A., není třeba auctoritas patris
B., je třeba auctoritas patris
C., je on sám pater familias, není asi tedy potřeba
11., žena- dcera v té době byla jestě větší majetek než syn. A tedy pokud pater famílias dal svoleni a rozhodnul, nemá jeji slovo váhu.
12., Nebylo, šílený neví co je jeho vule, jeho projev se nemusi shodovat s jeho vuli, proto pouze bylo by to pro jeho dobro, mohla by se jeho vule brat v potaz, ale tady to není vůbec tento pripad. Zde je manzelka brana jako pekulium.
13., kdyby se ale nevyjádřil jako nesileny, u tohoto jednani je potreba aby dal souhlas vyslovny(vule se musí projevit), proto by to spise znamenalo ze nesouhlasi, a nemohlo by k tomu dojit.
1) Peculium bol majetek, kt. vydeľoval pater familias svojmu synovoi/synom prípadne otrokovi/otrokom, aby na ňom hospodárili, či už podľa inštrukcií samotného otca (pána), alebo jednoducho podľa vlastnej vole. Objektom peculia mohlo byť čokoľvek, napr. peniaze, pozemok….
2) Pupillus je chlapec do 14teho roku života(vrátane),teda nedospelec.
3) Vytvorením peculia sa po právnej stánke nič nemenilo, takže za trvania peculia vlasnícke právo zostávalo otcovi,possesio(faktická moc) prináležala synovi či otrokovi. Otrok teda s majetkom, kt. Mu jeho pán vydelil mohol samostatne hospodáriť a pán z jeho úrody( pokiaľ predmetom pekulia bol pozemok) požadoval obvykle iba malú časť. Vďaka tomu sa stávalo, že otrok rozširoval svoj majetok, aj napriek tomu, že po právnej stánke to nebolo dovolené. Otrok sa touto cestou už za republiky mohol vykúpiť z otroctva od vlastného pána.________otázka by bola riešená obdobne , pretože postavenie syna, kt. podliehal patrii potestas bolo neraz stotožňované s postavením otroka(pzn. platilo to však len pre právo súkromné, pretože právo verejné zaručovalo synovi samostatné postavenie so všetkými politickými právami)
4) Syn kt. Získla počas vojenskej služby majtok, mohol s ním voľne disponovať , bol to jeho vlastný majetok, tak ako rodinný majetok patril patrovi familias , takže odpoveď znie-ano,može.
5) K zriadeniu peculia bola slobodná vola nevyhnutná!No fakt, že pater familias zošalel už po jeho zriadení, podľa mna nič na veci nemenil. Peculium trvalo aj naďalej. Do hry však vstúpila ešte tretia osoba - Curator furiosi, kt. sa staral o majetok opatrenca(a tu som si neni istý, do akej miery mohol curator zasahovať do majetkových záležitostí a vzťahov svojho opatrenca.Pretože teoreticky vzaté, curator ako právny zástupca svojho opatrenca mohol peculium aj zrušiť a pokiaľ sa opatrenec neuzdravil, mohol curator spravovať všetok jeho majetok, teda aj ten, ktorý bol predmetom peculia).
6. Nemože, pretože ani šialenec ani nedospelý nemajú plnú sposobilosť k právnym úkonom. Jednať možu len prostredníctvom svojích zástupcov.Pre šialenca je to curator furiosi a pre nedospelca tutor impuberum.
7. Viď otázka č. 5
8. Len prostredníctvom svojho curatora impuberum, pretože ten mal na starosti správu nedospelcovho majetku.
9. Pokiaľ by zošalel otrok, pán može peculium otrokovi kedykoľvek vziať, takže faktická moc nad peculiom by teda prešla spetne na pána a otrok by o peculium prišiel.
Ulpianus 29 ad ed. (Dig. 15.1.7.1)
1) Pekulium - Část panského majetku, kterou pán svěřil do rukou otrokovi k samostatnému hospodaření. Tento majetek zůstával ve vlastnictví pána, který si bral většinou jen část z výtěžků osoby, jíž byl pozemek svěřen. Takto vznikalo vlastnictví otroka. Z prostředků pekulia se např. otrok mohl vykoupit z moci pána – vykoupit si svobodu.
2) Pupillus – termín zmiňovaný u tutely, kde nebylo nutno o svěřenou osobu pečovat. Na jedné straně stojí tutor, na druhé pak pupillus – dítě, nebo poručenec, jehož zájmy jsou chráněny.
3) Vlastníkem pekulia za jeho trvání je pán, nicméně si myslím, že držbu k pekýlku má otrok – protože má úmysl nakládat s věcí jako s vlastní a s dobrou vírou – plyne mu z ní zisk. V případě syna v moci otcovské si myslím, že by se řešilo stejně.
4) Peculium castrense – synové mohli s tímto majetkem volně disponovat – inter vivos,byli k tomuto majetku ve stejném postavení jako pater familias k majetku rodinnému. Z tohoto vyvozuji, že syn může s tímto majetkem volně disponovat i pro případ smrti.
5) Ulpián říká, že šílenec nebo nedospělec nemůže zřídit pekulium otrokovi, ale před ustanovením ( asi prohlášení za šíleného nebo něco takového) otrokovi nemůže být pekulium odebráno. Marellus komentuje Juliána a říká, že není třeba přímého souhlasu pána k udělení pekulia ale pro to, aby ho otrok měl, nesmí mu být odejmuto.
6) Domnívám se, že proto, že peculium vyděloval ze svého majetku pater familias – čili osoba sui iuris – a tou ani šílenec ani nedospělec nebyl.
7) Šílenci je přidělován kurátor (kura furiosi), vede za šílence procesy a dohlíží na to, aby se majetek neztenčil, nedisponuje však s penězi (a majetkem?) – tudíž si myslím, že zešíli-li pán až po udělení pekulia, pekulium otrokovi zůstává ale kurátor mu ho může odebrat v případě např. špatného zacházení s ním.
8) Nejspíš prostřednictvím tutora, který má dohled nad právními úkony nezletilce.
9) Myslím si, že pán může otrokovi, který zešílel a nenakládá s majetkem správně, čili prodělává, pekulium odebrat, protože je stále v jeho vlastnictví
10) a) Děd je považován za patera familias, čili se v podstatě otcovým šílenstvím nic neděje, důležitý je souhlas děda.
b) Za dědova šílenství je nutná auctoritas patris
c) Za šílenství obou je nutná auctoritas patris – vztahuje se asi hlavně k dědovi.
11) Pro uzavření manželství je nutný souhlas muže i ženy a souhlas jejich pateru familias – tzn. Odmítne li kterýkoliv z nich dát souhlas k manželství, sňatek nemůže být uzavřen.
12) Předpokládám, že ať souhlas či nesouhlas šíleného patera familias (popřípadě že by nic nenamítal) by byl neplatný, v každém takovémto případě je nejspíše nutná auctoritas patris.
13) PF není šílený a nevyjádří se – zásada kdo mlčí souhlasí, pokud mluvit měl a mohl – čili PF souhlasí.
Okomentovat